Maminka

18. prosince 2010 v 2:34 |  Básně - Michael Jackson
Celou věčnost jsem se vyvíjel                                           
K nejistému vtělení jsem spěl  
Z neznámého kosmického početí                                      
Až k tomuhle báječnému přijetí                                        
A jednoho osudného srpnového rána
Byla všechna okna tebou zotvírána                                  
S něžnou láskou jsi mě chovala a sela 
Navtíravé úzkosti jsi nehleděla   
Povězte mi kdo poradí mamince  
Že se ujme neznámého cizince  

Duhy oblaka a sytě modré nebe   
Ptáci létají až tam kde pořád zebe
Z úlomků jsi mě sestavila celého
Laskavě jsi roubovala duši na tělo
Drahá maminko dík za tvůj nepokoj
Ke mně nedolehl výkřik ani boj
Dávalas mi radost sílu postavení
Bez podmínek bez díků a bez umdlení
A jestli jednou změním tenhle svět
V pozadí tě každý musí uvidět
Tvůj soucit tak neomylně hřeje
Moje loďka hned vyplouvá z beznaděje
Mohu zaslechnout i tvé nejtišší hlásky
Jsou to pomocníci medicíny lásky

A teď když jsem procestoval málem
Celý svět a mluvil s každým králem
Poznal každou barvu každou víru
I vášně lidí co neznají míru
Vracím se k té mezihvězdné noci
Beze strachu že zůstanu bez pomoci 
Učilas mě jak se postavit a bít  
Jak se za spravedlností vypravit
Každičký den po který jsi žila
Ani nevíš co všecko jsi vytvořila
Budu vzpomínat po celý lidský věk
Na každý tvůj jedinečný polibek
Nezáleží na tom kam se vypravím
Tvé srdce je ve mně - bije s mým




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iveta Iveta | 18. prosince 2010 v 15:37 | Reagovat

Je to nádherná básnička úplně jsem se rozbrečela,jak mě to dojalo.Michael je opravdu skvělý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama